Sraz oddílů 2020: Asterix a Obelix
Desátý, tedy jubilejní sraz oddílů se konal v Měsíčním údolí u Vlašimi, na starém skautském tábořišti se dvěma sruby na břehu řeky Blanice. Pořádajícím oddílem je Stopa Klánovice, téma – Asterix a Obelix.
Vyjíždíme jako obvykle v pátek večer z Hlavního nádraží. Máme trochu obavu, jak to bude vypadat na trati Benešov – Vlašim, jezdí tu jen malý motoráček, nás je skoro padesát a ve stejném vlaku jede s námi ještě Ginkgo. Benešov, rychle přestupovat, teď se teprve uvidí. Třímám sice v ruce předem zařízenou skupinovou jízdenku, ale moc dobře vím, že skupinová jízdenka je ke vpuštění do motoráčku podmínka nutná, ale nikoliv postačující. Sbírám páteční zbytky energie k případné diskusi s průvodčím a doufám, že se bude vyvíjet rozumně. Situace na první koleji je naprosto neočekávaná. Čeká na nás totiž speciálně jen pro nás připojený vagonek. Úžasné. Pan průvodčí nám navíc říká, že v neděli bude vagonek jen pro nás také. Děkujeme. Je krásný podzimní podvečer, červený západ slunce, vláček se sune kopcovitou podblanickou krajinou, dívám se z okna a těším se na výpravu. Pan průvodčí zůstal s námi ve vagoně, povídáme si s ním.
Pak procházíme večerní Vlašimí, fotíme se na FB a šlapeme po cestě podél Blanice na tábořiště. Stojíme před branou, kterou střeží dva legionáři, za nimi sedí na trůně sám Gaius Julius Caesar. Kluci procházejí po jednom mezi hlídkujícími legionáři (divadlo a zároveň šikovná možnost jak provést všem dezinfekci rukou, protože už jsou tu zase nějaká omezení kvůli COVID – 19) a poté poklekají před Caesarem, aby ho pozdravili formulí : “ Ave Caesar victor imperator !“ , kdo neumí, je vrácen zpět, dokud se nenaučí. Poté je nám vykázáno místo, kde máme zbudovat svou galskou vesnici, nebo -li kde si máme postavit Tarpy. Roveři pomáhají vlčatům, budujeme tábořiště ze dvou řad Tarpů, zároveň je nám přiděleno ohniště k vaření. Krásná podzimní noc, vlastně ještě babí léto, slunce zapadlo, hluboko zaříznuté údolí a tiše šumící řeka, takže – ano, je to tak, je tu pěkná kláda, odhadujeme kolem deseti stupňů. Delegace roverů a starších odchází na poradu vedoucích oddílů k zítřejšímu programu, Tkanička a já zůstáváme, procházíme jednotlivé Tarpy zvlášť u vlčat a mladších kluků, aby bylo všechno v pořádku. Pak se sami rádi zachumláme do spacáků a usínáme.
Budíček máme v osm, rozcvička v trenýrkách (vyběhnout aspoň někam trošku výš, kam už svítí sluníčko), ranní mlha a chlad. Snídaně, v devět je slavnostní zahájení srazu. Vztyčení srazové vlajky, scénka s Asterixem a Obelixem, rozdělování do týmů namíchaných ze členů všech zúčastněných oddílů. Kromě pořadatelů – Stopy, nás a Ginkga jsou tu ještě Mopíci a Tuláci. Ze scénky se týmy dozvídají, že musí opatřit elixír, který jim pomůže při obraně galské vesnice před Římany. Dopoledne plní týmy úkoly na stanovištích v táboře, po obědě vyrážejí na trasu do okolí tábořiště, každý má večer ve své lahvičce získaný elixír, ten využije zítra při závěrečné bitvě, na kterou mu dodá potřebnou sílu.
Vaříme večeři, velký oddíl po družinách, vlčatům vaří Ondra s Tintinem, jdeme na dříví na srazový oheň. Před zapálením ohně přehrávají oddíly své scénky, my hrajeme o uloupení legionářské pokladny Asterixem a Obelixem. Při scénce kluci rozdávají římské peníze statečným legionářům, jsou to čokoládové mince, takže jsme leckoho potěšili, scénka končí jako každý rok „kozou“. Poté je slavnostně čtyřmi pochodněmi zapálen oheň, následuje krátký oficiální program, pak jdou unavení spát a ostatní sedí u ohně, zpívají a povídají až někdy do jedné po půlnoci. Je tu letos duo vynikajících kytaristů, je co poslouchat, Kiki se uplatnil s tamburínou. Přes den bylo také možné prohlédnout si kroniky zúčastněných oddílů, v soutěži kronik jsme kupodivu zvítězili.
Ráno budíček opět v osm, opět rozcvička v trenýrkách, v devět nástup k závěrečné bitvě. Kluci pijí ze svých lahviček včerejší elixír a tím nabývají síly – organizátoři jim vážou na ruku na znamení toho fáborky. Nehrající z jednotlivých oddílů (od nás tedy roveři a starší) představují římské vojáky, kluci jsou obránci galské vesnice Asterixe a Obelixe. Každý z legionářů má určitou sílu, má-li být zabit, musí kolem něj utvořit kruh tolik lidí, jaká je tato síla. Konají se tři kola bitvy, ve dvou zvítězili legionáři, ve třetím se konečně Galům podařilo svou vesnici uhájit.
Při závěrečném nástupu přebírá za nás Salám srazovou vlajku, protože příští jedenáctý ročník srazu oddílů pořádáme my. Spolu s vlajkou dostává Salám i velkou lahev elixíru s tím, že ji má vypít. Je to odhadem půl litru a Salám udělá něco, co nikdo nečekal – lahev bez mrknutí oka na jeden zátah vypije (přesné složení elixíru neznám – odhaduji voda, kečup, pepř a tak podobně, chuťově rozhodně nic moc).
Rychle dobalujeme a vzhůru na vlak. Před den je na tričko, slunce, modrá obloha, na protějším břehu se pasou koně, co víc si přát. Takhle vypadá ideálně strávený víkend.
Zapsal Milan z Krhútů
