Sraz oddílů 2016: Willy Wonkova továrna na čokoládu
Z kroniky Poutníků
Předposlední víkend v září jsme se jako již tradičně zúčastnili Srazu oddílů. Tentokrát pod záštitou oddílu Ginko, který nám zajistil skvělý program a ubytování na jejich louce blízko Červené Řečice.
Ti, kteří dorazili v pátek včas na sraz, si mohli užít příjemnou večerní atmosféru u ohně, opozdilci šli rovnou spát. Sobotní ráno probíhalo klasicky seřazením družstev, pokřiky oddílů a seznámení. Dané téma bylo nasazeno na Karlíka a továrnu na čokoládu. Já jsem tak nějak tajně doufala, že budou v průběhu pršet čokolády z nebe, ale bohužel.
Dopolední aktivity byly spíše team-buildingové a spočívaly ve stanovištích, které týmy obcházely a hrály různé hry, aby se účastníci lépe poznali. Odpoledne už byla tématická hra, kdy byly v okolí tábořiště rozmístěna jednotlivá stanoviště. Aktivity byly inspirující, jak pro děti, tak pro vedoucí a hlavně skvěle originální! Hledali jsem poklad pomocí detektorů kovu, hráli pantomima, prolézali pavoučí sítí a spoustu dalšího. Bylo to časově i fyzicky náročné, ale všichni jsme to zvládli.
Chýlení k večeru s sebou neslo tajemnou atmosféru, kdy se oddíly začaly sdružovat a chystat večerní představení k ohni. My, Poutníci jsme si připravili divadlo, které představovalo nezasvěceným naši celoroční hru ZZZ, vše pod režií Bebiny. Večer byl plný humorných a divadelních představení. Došlo i na potupné hry, kdy mě (Bára) milí Poutníčci poslali do gymnastické soutěže, kterou jsem ale ke svému a okolnímu překvapení nevyhrála jen o fousek (díky, Tony a ostatní za podporu.)
Po skončení ohňového programu čekal pro odvážné noční program, který byl skvělý, ale kdo byl moc líný, ten se nikdy nedozví, co se dělo.
Zbytek večer pokračoval volně hraním a tlacháním. Neděle byla ve znamení úklidu, a protože Krhúti odjížděli dřív, suprmasohry se tentokrát nestihly. Za to jsme si ale užili skvělé těstoviny se sekanou, kterou jsme obědvali, snídali, svačili, znovu obědvali a největší borci si je ještě nabrali do kapes domů.
Při návratu jsme se někteří ještě stali návštěvníky řečického zámku, který se za týden zavíral (měli jsme štěstí.)
Foto: Tuláci Malešice