Sraz oddílů

Z kroniky Krhútů

Je za námi druhý ročník obnovených srazů spřátelených oddílů, myslím, že velmi povedený. Čtyři oddíly (kromě nás Gingko, Pomněnky, Stodesítka), zhruba osmdesát účastníků, deset soutěžících týmů, příjemné počasí, zábavný táborák. Příznivé ohlasy jsme dostali i od ostatních zúčastněných oddílů (Ahoj Tkaničko, chtěla bych ještě jednou poděkovat Tobě a Krhútům za veselý sraz, zejména pak za hrací hravý program a jiná veseleni, Vinnetou a Pomněnky ).

Na staré dobré srazy oddílů rád vzpomínám, bylo to vždycky fajn. Srazové hry (někdy hravé a někdy orlíkovsky drsné), soutěže deníků a kronik, nástupy s oddílovými vlajkami, táboráky se scénkami a po nich volná večerka, kdy se hrálo a kecalo do jedné do dvou do rána a v rámci toho domlouvaly společné akce, návštěvy na táborech a tak dále a tak dále. Měl jsem moc rád páteční večerní příjezdy na místo. Tma, hořící ohně, kolem nich lidi, kytary a opékání buřtů nebo slaniny. Postavili jsme stany a teď s Honzinou obcházíme ohně a zjišťujeme, kdo tu všechno je. Některé lidi vidíme třeba poprvé od minulého srazu. Pozdravy, podávané ruce, vtípky a stokrát přetřásané staré příhody.
S Krhúty jsme jezdili na srazy od vzniku oddílu. V pořádání jsme se střídali s ostatními oddíly, pokud byl sraz postaven tak, že soutěžily oddíly proti sobě, říkala zvyklost, že další sraz připravuje oddíl, který ten poslední vyhrál. Kokořínský důl – tábořiště pod Pokličkami, které znáte z výprav do Mšena, Lipnice (na posledním PDM jsme šli po opačné straně kopce než je tehdejší srazové tábořiště), Měsíční údolí u Vlašimi, Svitačka pod Troskami, Lopata, Tupadly, jez Slaník za Strakonicemi, později Krhútské teritorium. Někdy bývaly srazy i dva, podzimní a jarní, později zvítězil jarní termín. Od roku 2007 nahradil srazy v jarním termínu Stín smrti a protože toho se vzdát nechceme, obnovené srazy se konají na podzim. Pro pamětníky ještě pár názvů srazových her, ať mohou zamáčknout slzu: Lipnice a Tři mušketýři s plavbou přes rybník na neckách, které si oddíly musely přivézt z Prahy, běh na lyžích v září na Lopatě v rámci zlatokopecké Aljašky (lyže samozřejmě opět vezeme z Prahy), Sraz rodin v Krhútském teritoriu nebo Skektani v Měsíčním údolí (obraz skektana si ostatně můžete prohlédnout v klubovně v předsíni).

Letos bojuje deset týmů smíchaných z členů zúčastněných oddílů tak, aby byly výkonnostně souměřitelné. Začíná se jako loni seznamovačkou ? sběrem podpisů (Kdo se narodil v září?, kdo má zvíře v přezdívce?, kdo bydlí v prvním patře?, kdo už dostal letos ve škole pětku?, kdo měl k snídani buchtičky?, kdo je vyšší než ty ? tady měl Veverka trochu problém se sehnáním podpisu. Mimochodem, i Pomněnky mají v oddílu Veverku, ovšem tu Veverku, nikoliv toho Veverku. No a kromě Veverky mají v oddíle taky Mlíko, ta, jak každý účastník srazu potvrdí, je nezapomenutelná.)

Po úvodní seznamovačce se rozdělujeme do týmů. Tkanička s Radkem určují šéfy a předávají jim bílá reklamní trička ČSOB, na která (na záda) jim fixou budou čárkovat body jejich týmu. Šéfové si vybírají své týmy a zepředu na trička si zapisují jejich sestavy.
Lov přísloví: kartičky s prvními polovinami přísloví dostávají týmy, druhé poloviny přísloví rovněž na kartičkách jsou rozmístěny v herním území bráněném nehrajícími členy vedení oddílů. Najednou se bere jedna kartička, pro životy ke stromu atd., jak to všichni známe. Obrana je silná, mrštná, rychlá a houževnatá, hra dostává správné obrátky a vybojovat kartičku není vůbec snadné.

Hod šiškami k čáře turnajově každý s každým, abeceda z věcí, úkolová štafeta. Z té se nečekaně stala docela kvalitní orvávačka. Týmy stojí v zástupu, vždy jeden hráč vybíhá ke kontrolorovi na druhém konci louky, vyslechne si úkol, který někdy může splnit hned na místě (Napočítej vleže do padesáti.), většinou ale musí běžet zpátky k týmu (Přines sem botu jednoho ze členů svého týmu.) a opět se vrátit ke kontrolorovi. Dvacet úkolů, takže dobrý?

Štafeta s vodou: jeden člověk z týmu drží igelitku (Hádanka: co je na ní za logo? Pokud jste hádali Škoda auto, střílíte těsně vedle. Zkuste ještě jednou! Pokud jste napodruhé hádali Billa, není vám pomoci a za trest za svoji nedůvtipnost si po příjezdu do Prahy koupíte v Bille na Hlavním nádraží pět suchých rohlíků a na místě je sežvýkáte bez zapití . A až je sežvýkáte, koupíte si šest litrů limonády Clever, ale té nejlevnější s nejhnusnější příchutí, a vypijete je najednou bez zakuckání.). Druhý člen týmu plní igelitový pytlík vodou, třetí pytlík přenáší a vylévá do igelitky, avšak nesmí se žádnou částí těla dotknout země, čili ostatní nosiče vody nesou tak, že každý se ho musí v každém okamžiku alespoň dotýkat.

Počasí na Srazu bylo dobré, trochu pršelo jen v noci z pátku na sobotu, přes den nekáplo s výjimkou silnější asi dvacetiminutové přeháňky, která přišla právě při této jediné hře s vodou. To není stížnost, to je konstatování, že výše uvedená hra byla nasazena do programu v ideálním čase (Však on by mě přešel humor, kdyby ten déšť po dvaceti minutách nepřestal. Zažili jsme i výpravu, kde déšť trval dvacet hodin a to už bylo na pováženou. Ano, vy starší správně vzpomínáte na legendární putovní výpravu do okolí Slatiňan.).

Kroket s tenisákem a klackem. Tradiční hra kolik rukou, kolik nohou členů týmu se smí dotýkat v daném okamžiku země (Třeba dvě nohy, jedna ruka ? na šest lidí nic moc?). Závod v běhu šéfů týmů s batohem sbaleným na výpravu na trase s kontrolami dost dlouhé na to, aby dala zabrat, zvlášť když se z každé kontroly musíte vracet, protože nejdřív nemáte kartáček, takže si nemůžete vyčistit zuby (Pak sice máte kartáček, ale nedošlo vám, že potřebujete i pastu, takže znovu zpátky.), pak nemáte sušenku, takže ji nemůžete sníst, pak nemáte tužku a papír, takže nemůžete nakreslit sluníčko atd.. Letos je závod zpestřený o to, že s každou zapomenutou věcí, pro kterou se vracíte, musíte přibrat k sobě i jednoho člena vašeho týmu, který už zbytek trasy běží s vámi.

Mezi soutěžemi samozřejmě přestávky na čaj, který jsme vařili ve velkém hrnci, a na oběd. Kromě toho bylo potřeba vyrazit na dřevo, aby starší nehrající Krhúti mohli postavit slavnostní oheň na večer.

Asi v šest večeře, kolem sedmé slavnostní oheň zapalujeme. Program je postaven na písničkách (Tkanička připravil a vytiskl pro všechny účastníky Srazu Srazový zpěvník) a slovenské halekačce Martině, Martině, čo ti otec kúpil v Žilině (Ilustrační poznámka z mého oblíbeného soudku: halekačku jsem rámcově znal, potřeboval jsem ale celý text. Tak jsem progůgloval Martině, Martině, čo atd. a text mi to vyplivlo ? je obsažený v jednom matfyzáckém zpěvníku.). Pomněnky (Matýsek) zazářily svou pohybovou hrou se zpěvem. Nikdy jsem nebyl v tomto směru příliš nadaný, taneční pro mě představovaly utrpení, souvislost hudby s tanečními kroky mi zůstala dlouho utajena a když jsem ji v teorii později konstatoval, stejně jsem nebyl schopen svůj objev aplikovat v konkrétní situaci zvané já a foxtrot nebo já a polka. Takže s Matýskem jsem byl schopen držet krok tak prvních pět sekund. No, hlavně že jsme zdraví a chutná nám jíst? Po oficiální části ohně se hrálo ještě dlouho do noci.

Tiger, ostatní starší z Gingka, Radek a Backy z Pomněnek vyzkoušeli ve volných chvílích chodící trojúhelník s člověkem a házenou přes zeď (simulovanou plachtou). Mabe budíček a klíčové nástupy troubil na trubku, což bylo velmi vydařené.

A co píší o Srazu na svých stránkách Pomněnky: Letošní první výprava se uskutečnila v trochu jiném duchu. Byly jsme pozvány na akci pořádanou Krhúty, která se konala na jejich louce v Meziříčí. Ano, přesně na té, na které jsme byly už 2x na táboře. Jely jsme po dlouhé době pod stan a 12 odvážlivkyň neodradila ani předpověď počasí, která ve výsledku nebyla zas tak děsivá. V pátek jsme dorazily na místo až večer, chvíli poseděly u ohně a hurá do hajan. Ráno nás v osm hodin probudil klasický budíček v podobě trubky. Celý den byly děti rozdělené do 10 týmů a soutěžily mezi sebou v různých netradičních hrách a soutěžích. Oběd jsme si vařily na ohni. Až na jeden deštík počasí docela vydrželo a místy svítilo i sluníčko. Večer se konal velký oheň, kde jsme zpívaly známé i neznámé písničky. V neděli byl už bohužel pouze čas na balení stanů, úklid tábořiště a na vyhlášení výsledků velké soutěže.

Závěrem výsledková listina:
1. tým: Opičky
2. – 4. tým se stejným počtem bodů: Mlíkaři, Ptakoptáci, Pandory
5. tým: Pepíkovci
6. tým: Killeři
7. tým: Pašeráci
8. tým: Šikulové
9. tým: Mimitým
10. tým: Experti
Vítěznému týmu velel Mabe. Gratulujeme.

Tento sraz oddílů pořádal oddíl Krhúti.